Ahoj všem!
dnešní článek je pro kamarády, kteří po skončení studií u nás v ČR pokukují také po možnosti odjet do zahraničí a já tak jedním článkem poradím všem:-) Možná jsou mezi Vámi i další(skoro)absolventi právnických a podobných fakult a článek se Vám bude hodit.
Studovala jsem na University of Tilburg, která je tradičně špičkou zejména v ekonomických oborech. Právnická fakulta je tam tím dost ovlivněna. Po celkem dlouhém rozhodování (lákal mě ještě International Business Tax Law) jsem se rozhodla pro obor International Business Law a často jsem si připadala spíš jak na studiu financí než na studiu práv...kalkulačku s sebou, vždycky!:D Popisuji tedy svou jednu konkrétní zkušenost, jak to chodí na ostatních školách nevím, proto to neberte jako vytesáno do kamene:-)
Přijímačky:
Přijímací proces probíhal komplet přes web, papírově se nic neposílalo. Nedělají se žádné přijímačky v tom našem - testovacím - slova smyslu. Poslala jsem motivační dopis, doporučující dopis ze školy a z práce, životopis, výpis známek a potvrzení o zkoušece z AJ - myslím, že jim stačilo CAE. Pak standardní osobní údaje. Čekala jsem asi tři týdny a přišel mi email o přijetí. Posuzovali každého zvlášť dle odeslané přihlášky a nečekali "až jim přijde všechno". Pokud půjdete rovnou z pátého ročníku u nás, budete (pokud budete) přijati podmínečně. Podmínkou je dodání VŠ diplomu před zápisem.
Koncept studia:
Pokud chcete studovat práva v ČR, studujete pětiletý magisterský obor "Právo a právní věda". Jsou zde i různé bakalářské obory, většinou na soukromých školách, kde se učí o právu, ale většinou je to spíš pro nějaké doplnění ať už do praxe nebo třeba k ekonomce atd. Pokud nemáte vystudovaný ten pětiletý magisterský obor, nemůžete vykonat advokátské zkoušky, stát se notářem, advokátem ani soudcem, exekutorem....Standardně tak studujete pět let "všechny" obory práva a specializujete se praxí. Výhodou je, že si oťukáte vše a zjistíte třeba, že co byste řekli, že Vás bavit nebude, Vás vzalo a naopak.
V NL jde o standardní koncept tři roky bakalář a 1 rok magistr. V každém stupni studia si vybíráte nějaké konkrétnější zaměření (například Evropské právo, Global Law atd.) magisterské obory jsou pak většinou ještě užší a co jsem tak vypozorovala, není výjimkou, že někteří z mých Holandských spolužáků si dělali (postupně) dva nebo i tři magistry.
Bakaláře jsem tam nestudovala, ale opět, co jsme se bavili se spolužáky, tak údajně bakalář připomíná víc naše studium v tom smyslu, že jsou vyžadovány "tvrdé" znalosti - definice, paragrafy, teorie. Magistr je pak zaměřen víc na praxi a chce se po Vás spíš umět přemýšlet a argumentovat, než sypat z rukávu nabiflované poučky.
Musím říct, že když se dřív u nás diskutovalo o rozdělení práv na Bc.+Mgr. byla jsem také spíš na straně skeptiků....co bude asi tak dělat právník bakalář? Ale teď jsem na straně podporovatelů. Nejde ani tak o to, co bude dělat právník bakalář, protože se myslím počítá s tím, že naprostá většina studentů bude pokračovat na Mgr., ale umožní to studentům profilovat se už během posledních dvou let studia a hlouběji zabřednout do oborů, jež jsou pro ně skutečně přínosné a nebudou ztrácet čas s předměty, na které po škole beztak nesáhnou. Druhá věc je, že se nám pak mnohem víc otevře možnost pokračovat ve studiu v zahraničí.
Výuka:
Kde začít:D
Výuka není rozdělená na semináře a přednášky a jsou jen přednášky. Stále jsem nerozklíčovala, jestli teda bylo vše povinné nebo ne, protože někde se docházka kontrolovala, jinde to bylo všem jedno. Na každou hodinu dostanete seznam literatury/článků k přečtení a je skutečně potřeba to číst, protože jinak se na hodině nebudete moc chytat. Počítá se s tím, že znáte detaily zadaného případu, rozhodnutí soudu/soudů ve věci a budete schopni argumentovat na obě dvě strany. To bez znalosti dané kauzy moc dobře nejde:-)
Přišlo mi, že byl kladen důraz zejména na úroveň argumentace a schopnost obhájení svého názoru. Dokud jste dovedli rozumně zdůvodnit svůj názor, tak byl vyučující schopen a ochoten se s Vámi o tom bavit a vést diskuzi, kde ač je učitel a student v rozporu, pro oba je diskuze přínosná a nedostane se Vám jen odpovědi "to je blbě", jako je tomu občas v ČR.
Měli jsme poměrně hodně projektů, na kterých jsme pracovali ve skupinkách po třech, do kterých nás rozdělili už na začátku roku. Pak jsme v jednotlivých předmětech dostali přidělený nějaký případ a ten jsme měli zpracovat/vyřešit a prezentovat před třídou. Většinou byl limit 10 slidů a byl to otřes, protože nacpat 30 stránek informací do 10 slajdů včetně toho úvodního, to byl občas oříšek. Ale jak nám bylo neustále vtloukáno do hlavy: "Vašeho klienta nebude zajímat 30 stránek nesmyslů. Chce to slyšet stručně, jasně a srozumitelně, když mu to nebudete umět takto naservírovat, půjde jinam."
Co mi přišlo celkem zvláštní bylo, že jsme dostali třeba zadání: The Blackstone´s group IPO, k tomu otázky a poznámku, že sumář k tomu případu najdeme v Harvard Business School publikacích a odkaz. (Kdo by se chtěl fakt kouknout tak tenhle případ zde:(https://hbr.org/product/The-Blackstone-Group-s-IP/an/808100-PDF-ENG). Jenže tam se to nedalo stáhnout a člověk to musel koupit, sice za žádný miliony, ale v ČR jsem se asi nesetkala s tím, že bych si pro téměř každý školní projekt musela speciálně zakoupit nějakou publikaci. Ale tady jsme se nějak prostřídali, někdo to třeba i našel stažitelný na webu, nebo se to koupilo a rozeslalo všem atd.
Každý semestr jsme měli myslím 6 předmětů, plus jeden volitelný (povinně). Pokud jste si těch volitelných chtěli nabrat víc, tak nebyl problém. Nemuseli jste zběsile klikat v ISu v 17:00 na přihlášení, protože v 17:01 už je skupina plná. Prostě kdo se chce učit, tomu v tom bránit nebudem, přijďte všichni, kdo chcete a my se přizpůsobíme Vám, nikoli na opak (osvěžující přístup, co?:-)).
Často jsme měli blokovou výuku, protože nás přijel učit nějaký "host". Byl to třeba učitel z jiné univerzity, ale většinou to byl někdo z praxe - angel investors ze Silicon Valley, specialista na legal negotiation atd. Přiletěli na týden ze země svého působení (USA, Israel, Indie...) a měli s námi intenzivní blokovou výuku, takže nebylo výjimkou, že jsme měli třeba 3 hodiny po sobě a od 13:00 do 18:00 seděli v jednom kuse v učebně. Takhle to samozřejmě nebylo pořád, pokud byl nějaký týden takto intezivní, pak jsme měli další týden třeba 2-3 dny volno.
Když ještě odbočím a vrátím se k tomu hostování, tak to mi taky přišlo velmi přínosné. Z PrFMU to moc neznám a přijde mi, že u nás je obecně na hostování učitelů pohlíženo skrz prsty, ostatně ne jedna soukromá škola kvůli nedostatku vlastních učitelů skončí. Chápu obavy o kvalitu vzdělání, ale já si většinou z těchto hodin odnesla nejvíc. Jak by to mělo chodit se dočtete v každé učebnici, jak to skutečně chodí Vám nikdo jiný než praktik (ne nutně akademik) neřekne a pokud Vám někdo něco vysvětluje na reálném případu z praxe, pravděpodobně si to zapamatujete víc, než suchý text z učebnice.
Zkoušky:
Tady bude asi člověk odchovaný českým vzdělávacím systémem nejvíc kulit oči. Většina testů probíhá s učebnicí, případně z domu. Trvají několik hodin a popíšete mraky stránek. Případně je výstupem nějaký zpracovaný projekt a jeho následná prezentace, na což taky dostanete čas a nemusíte to vymýšlet z fleku.
Aby nedošlo k omylu, na tyto zkoušky se taky musíte učit a nemůžete spoléhat na to, že to nějak dohledáte. Ač na to máte třeba 6 hodin a k dispozici internet, učebnice a knihovny, tak ty otázky jsou tomu uzpůsobeny a není čas se to "učit". Musíte mít přehled kde co je, co se čeho týká a s čím co souvisí, i když je fakt, že přesné definice nazpamět znát nemusíte a detaily si prostě dohledáte. Zadání často bylo dlouhé, případně odkazovalo na případ, který se dělal v hodině a počítalo se s tím, že už ho prostě znáte a nemusíte to detailně študovat znovu.
Dost často ty otázky byly formulovány obecným stylem:
"Co si myslíte, že by teď měl ten a ten udělat".
"Kriticky zhodnoťe odpověď trhu na danou akvizici"
Prostě bylo potřeba se rozepsat, zdůvodňovat, argumentovat, nešlo o jednoslovné odpovědi, ale většinou několikastránkové odpovědi. Vyhrabala jsem tu nějaký test, zde je příklad jedné malé otázky z testu, odpověď na 1000 slov:
Musím říct, že pro mě tohle bylo celkem náročný, než jsem si zvykla na tenhle styl myšlení, protože se to dost liší od toho, jak byly koncipovány zkoušky u nás. Tam většinou v momentě, kdy máte něco řešit, tak to má 3 stránky a ne 30 a všechna data jsou daná a nemusíte to lovit kdesi z komplexního sumáře daného případu. Odpovědí je pak většinou nějaký pojem, paragraf, aplikace zákona atd. Nikdo se Vás neptá v testu na to, co si myslíte o nejposlednější novele zákona XY a proč:-) Pak mě to ale chytlo. Já píšu ráda, takže mi pak nestačil slovní limit kolikrát:D
Odpovědi se projížděly vyhledávačem duplikátů, vždy. Ať už šlo o zkoušku či jen o projekt v průběhu semestru a na plagiátorství se tam pohlíželo jako na největší zločin.
V momentě, kdy se zpracovával nějaký projekt - zpravidla případ a odpověď na otázky plus následná prezentace vyučujícímu a třídě - byl to občas boj. Ve skupince jsme byli tři, občas se stalo, že každá měla jiný názor a teď babo raď. Učilo nás to tak i debatě mezi sebou a přesvědčování ostatních pomocí logických argumentů - ostatně tak je to často i v praxi. Svůj nápad musíte představit klientovi/nadřízenému/kolegům, umět to před nimi obhájit atd.
 |
| I takhle může vypadat studium práv:D Pořád jsme počítali různé věci z oblastí kapitálového trhu. Tady bylo myslím úkolem equity valuation skrz discounted cash flows. |
Obecně bych řekla, že zkoušky byly lehčí, co do nějakého šprtání dopředu. Žádné vypracované otázky a jejich drcení a konzultace se zákonem atd. Co bylo těžší, tak absolutní nutnost umět si obhájit své odpovědi. V ČR se naučíte většinou rovnou odpověď na otázku, v NL byly otázky koncipované tak, že nebyla jedna jasná a správná odpověď a bylo na Vás ji vymyslet a zdůvodnit.
Pokud máte za sebou někdo taky PrF MU, nejvíc mi ten styl výuky připomínal MPO a MPS, akorát ještě víc na zdůvodnění proč odpovídám jak odpovídám a víc abstraktní otázky:D
Na zkoušky byly většinou dva pokusy. Jeden standardní, daný pro všechny (žádný vybíraní kdy se Vám to hodí a posouvání, protože jste se nestihli naučit). Pak většinou jeden opravný, opět v pevně daném termínu.
Klasifikační stupnice je 1-10, s tím, že 10 je nejlepší. K úspěšnému absolvování bylo potřeba myslím nejhůř 6.
 |
| Polední pauza v knihovně o zkouškovým:D |
Závěr studia:
Jako ve většině zemí od nás na západ jsou státnice nepochopený koncept a nic takového tam nenajdete a ani to nechápou, proč jako děláme zkoušku z předmětu X znovu, když už jsme ji jednou dělali:D Největší důraz je kladen na diplomku. Někdy před koncem roku jsem musela odevzdat jakýsi abstrakt, myslím na dvě stránky, s vysvětlením co a proč chci psát, jak to bude přínosné, komu a co tím sleduji. Učitelé si pak rozhodili témata mezi sebe dle své specializace a docházelo se za nimi na konzultace.... tohle se dost liší i školu od školy u nás v ČR, ale na PrFMU si sice můžete vymyslet vlastní téma, ale není tak jednoduchý aby se ho pak někdo ujal. Většinou probíhá boj o předem vypsaná témata, respektive učitele, takže tohle pro mě byla velmi příjemná změna.
Když jdete k obhajobě, tak nevíte vlastně nic. Jakou máte známku, na co se Vás budou ptát atd. Přijdete, odprezentujete o čem to bylo a na co jste přišli a oni se Vás pak ptají co je napadne. Stres, zas na druhou stranu mi nepřišlo, že by ty doplňující otázky brali tak, že když nevíte, tak útrum.
Náhodná fakta:
V ročníku nás bylo kolem 60, přesně nevím a byli jsme namíchání Holanďané a mezinárodní studenti tak 30:70. Přišlo mi, že Holanďané spíš drželi pospolu a ne všichni se s námi socializovali:-) Z ČR jsem byla jediná, v hodinách jsem potkala dva Slováky a jednoho Čecha, kteří tam ale byli prý jen na Erasmu. Hodně Němců (údajně je to u nich populární, protože Mgr. mají za rok a ne za dva jako v Německu), Indonésanů, Čínani, JAR, Belgie, Anglie, Řecko, Tanzánie, Island, Itálie...prostě fakt odevšad:-)
Hodně studentů tam bylo přes nějakou formu stipendia a hodně studentů sponzorovali rodiče. Málokdo si to hradil kompletně vše z vlastních zdrojů. Mít při studiu práci bylo poměrně náročné. Ať už teda nějakou obstojnou práci sehnat, tak hlavně kvůli nepravidelnému rozvrhu.
Školné bylo cca 2000 EUR za celý školní rok. Životní náklady se samozřejmě dost liší, osobně bych řekla, že je potřeba počítat aspoň 500 EUR na měsíc, když se hodně uskrovníte. Pohodlně se pak dá vyžít tak s 800 EUR/měsíc, odhadem. Ale tohle se samozřejmě liší město od města (Tilburg vs. Amsterdam), člověk od člověka...
Neměli jsme klasické studijní, ale přidělenou koordinátorku, která se starala o náš konkrétní ročník a byla opravdu úžasná. Říkali jsme jí "Mum" a fakt to byla taková maminka. Jeden den jsem se omluvila z hodiny, že mi není dobře a večer mi od ní přišel email jak se cítím a kdybych cokoli potřebovala, ať jí dám vědět, to mi přišlo fakt milý:-) Kdykoli měl člověk nějaký problém, šel za ní a ona VŠECHNO vyřešila. Bez koulení očima, bez blbejch řečí, bez znechuceného výrazu.
Měli jsme celkem dost mimoškolních aktivit organizovaných školou. Vzali nás do michellinské restaurace na Vánoční večeři, do zábavního parku (Eftelling), kde jsme se pak sešli i s jejich právníkem a on nám vyprávěl nějaké věci s kterými se tam běžně setká, volný vstup na Start Up konferenci, která byla v Eindhovenu a after party...
A to je k těm čistě studijním věcěm asi tak vše, co mě napadá:-) Se studiem na PrF MU jsem byla spokojená a vůbec nechci aby to vyznělo tak, že to bylo hrozný a Nizozemí je zlatý důl. Vše má své pro a proti a myslím si, že se obě studia velmi dobře doplnila. Zatímco PrF MU je klasické vzdělání, které do Vás vštípí základy a teorii, na které můžete dál stavět, v Tilburgu jsem se naučila více nad věcmi přemýšlet, prezentovat srozumitelně své názory a nebát se říct nahlas i nápady, kterými jsem si třeba nebyla uplně jistá.
Toliko moje zkušenost. Jak jsem psala už na začátku, na jiných školách to zas může být uplně jinak, proto si určitě před výběrem školy a země načtěte co nejvíc, i univerzity u nás se od sebe diametrálně liší, přestože máme jednotný školský systém:-)
Mějte se krásně!
K.
