Thursday, March 26, 2015

Londýn za večer!

Ahoj všem!

Když se řekne Londýn, představím si červenou telefonní budku v dešti. Nebo aspoň tak tomu do minulého týdne bylo:-) Britská metropole mě prostě nikdy nelákala, aniž bych přesně uměla určit proč. Většina lidí si Londýn zamiluje, z Brna i Eindhovenu (mých dvou hlavních stanovišť) se tam dá dostat za pár kaček, ale v momentě, kdy jsem vlezla na stránky Ryanair nebo Wizzair, klikala jsem tak dlouho, až jsem vždycky skončila v nějaké jiné destinaci.


Ale minulý týden jsem se potřebovala v úterý/středu dostat z Brna do Eindhovenu. Na přímo to v úterý neletí, ale letí to z Brna do Londýna....hm...a z Londýna to do Eindhovenu lítá denně. Navíc mě to vyjde levněji než letět Praha/Vídeň-Amsterdam apod...rozhodnuto. 

Neušetřila jsem samozřejmě nic, protože rozdíl letenek jsem utratila v Londýně, ale to je rozhodně příjemnější, jak za stejnou sumu mít jeden boarding pass:D



Přílet do Lutonu byl s asi hodinovým zpožděním. Vzhledem k tomu, že autobus z letiště do centra jsem si koupila na čas (tady), mi to moc velkou radost neudělalo, protože jsem ho dle času už dávno prošvihla. K mé radosti mě ale do busu pustili bez bližšího zkoumání času na jízdence, protože autobusy měly taky zpoždění...paráda. Poslední dobou na co sednu, to má zpoždění, nebo to nejde vůbec, případně to hoří a podobně.


Po příjezdu na Victoria Station cca ve 4 odpoledne jsem si přímo tam na nádraží koupila za 3 libry turistickou mapu. Do Google Maps si načetla offline mapu Londýna (pro jistotu) a vyrazila jsem směrem k Westminster Abbey.




Abych Vám to ještě víc přiblížila, nebyla jsem vůbec připravená a čerpala jsem fakt po paměti, co jsem o Londýně kdy slyšela, že tam je a co bych asi tak měla vidět:D Že je něco, co se jmenuje Westminster Abbey, jsem tušila, ale myslela jsem si, že je to jeden velkej kláštěr  a ne takovej "kampus". Na chvilku jsem si připadala jako v Bradavicích. Dovnitř jsem nikam nešla, vzhledem k omezenému času a skrz selfíčkové tyče asijských turistů jsem úspěšně prokličkovala až k Big Benu.

Big Ben mi přišel spíš jako Medium Ben, ale i tak je to fešák!



Dál jsem se vydala kolem budov Parlamentu směrem k Trafalgar Square. Najednou jsem u jedné z budov viděla davy lidí a selfíčkové tyče vztyčené do nebes....tak jsem to musela omrknout. Horse Guards Parade - budova + náměstí, kde se zrovna střídaly stráže. Respektive zrovna ukončily střídání, takže jsem prd viděla:D



Na Trafalgar Square je nejspíš povinností osedlat si jednoho ze lvů...a nebýt tam sama, tak to taky zkusím, nebudu lhát:D Takhle jsem jen cvakla ostatní a běžela dál směrem k Leicester Square a China Town.

China Town najdete v každém druhém větším městě, ale vypadají skoro stejně, nejinak tomu bylo tady. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si nemám někde dát něco dobrého k jídlu, ale nakonec jsem proběhla dál směrem k Soho na Old Compton Street, kde sídlí Patisserie Valerie, kterou jsem si před odletem rychle našla v mém Taschen průvodci Londýnskými restauracemi jako fajn místo na scones. 


Chinatown

Leicestr Sq.

Dala jsem si to pěkně i s čajem, bohužel jsem byla za vidláka, protože jsem vůbec nevěděla, co se vším tím čajovým příslušenstvím mám dělat:D V jedná konvičce byla jen horká voda....v druhé namočené bylinky a nějak jsem nevěděla co s tím. Číšník mi - upřímně, ne až tak moc ochotně - vysvětlil, že si to mám slévat spolu do hrnečku, podle toho, jak silný čaj chci. Bylo to dobrý, ale upřímně nic, kam bych někoho poslala speciálně, když kolem toho nemá vyloženě cestu. Navíc je to uvnitř dost obyčejný a nemaj wifi:D

Co mě ale zaujalo, byl za rohem Benefit bar. Toho kosmetického Benefitu, ale bez kosmetiky. Bohužel jsem měla břicho plné čajem, tak snad přístě:-)



Přes Soho Square jsem zamířila k Oxford street a po cestě narazila na Hare Krishna skupinu. Byli moc milí, já, starej samaritán jsem si s nimi chvíli popovídala a dostala knížku, kterou nejspíš nikdy nepřečtu, ale uvidíme:D Vysypala jsem z kapes drobné a hurá do Meccy konzumu - Oxford Street.

Do žádných obchodů jsem nešla, šetřím na cesty a stejně bych to neměla kam dát. Pokračuji po Regent street, kde si v Joe&Juice dávám to nejhnusnější kafe, které jsem kdy měla. Ne snad kvůli kvalitě kávy, ale kvůli tomu, že jsem si dala Ginger Latté (zázvorové) a chutnalo to fakt jak když slejete zázvorovej tonik a kafe. Fuj:D Každopádně za ty peníze jsem to vypila do dna a s žaludkem na vodě vyrazila k All Souls kostelu(?) a dál do čtvrti Marylebone, kde se mi z celého Londýna líbilo asi nejvíc.




All Souls Church
V Marylebone jsem chtěla navštívit knihkupectví Daunts Books, o kterém se říká, že je nej cestovatelské knihkupectví v Evropě. To posoudit nemůžu, ale vzhledem k tomu, že jsem tam zkejsla fakt snad 45 minut (nejdu do Topshopu, ale strávím třičtvrtě hodiny v knihkupectví?! Stárnu!). V přízemí najdete beletrii a rozsáhlou sekci non-fiction, což bylo něco na mě:D

V patře je pak cestovatelská sekce, kde podle jednotlivých států a světadílů najdete cestopisy ale i příběhy z různých koutů světa.






Můj výběr!!:-)




Od scones už uběhlo pár hodin a bylo na čase dát si večeři. Hned vedle Daunt Books na mě svítil nápis FISHWORKS. Z venku to vypadalo jako jednoduché bistro, které hlásalo do světa, že nabízí čerstvé a lokální pokrmy a tak jsem vkročila dovnitř.

Tam mě zarazil luxusní interiér a číšník, který se hned chopil mého kabátu. Já tak začala trnout, co na mě v jídelním lístku vyskočí za ceny. 

Dala jsem si jako předkrm slávky (které by i samy vydaly na večeři), nechala si vnutit čerstvý chleba s různými dipy a jako hlavní chod jsem si dala mega krevety........AAAACHH!!!! Nejlepší seafood, které jsem kdy jedla. A že zrovna slávek jsem se loni na podzim něco najedla:D Tam prostě musíte jít. Doporučuje 11 Karolín z 10! Kohoutková voda zdarma aspoň trošku zhojila cenovku skoro 30 liber za večeři, ale nelituju toho ani trochu!!!




Po Marylebone High St. jsem se vydala zpět na Oxford Street a dala si kafe v kavárně KULA a modlila se, abych zas neměla zážitek nadosmrti:D Obyčejné latté bylo super a já s ním v ruce vyrazila k výlohám Selfridges, které je hned za rohem. K mému překvapení bylo pořád otevřeno a tak jsem šla nahlédnout dovnitř....A zasekla se samozřejmě u stationery sekce:-)








Už byla tma, ale chtěla jsem ještě vidět Hyde Park. Tak jsem kopla do vrtule a během pár minut byla na rohu slavného Hyde Parku. Co Vám budu povídat, ve tmě jsem toho moc neviděla:D Ale po konzultaci hodinek a stavu mých chodidel jsem se rozhodla vidět ještě Buckinghamský Palác. Indiánským krokem jsem tak uháněla po okraji Hyde Parku (jít středem jsem se bála:D) směrem ke Green Park, kde se nachází královny bejvák. 

Má to pěkný, co?:D




Při pohledu na hodinky jsem začala lehce panikařit, protože jsem neměla úplně přesně představu, jak dlouho mi to na Baker Street, odkud jsem měla na čas koupenou jízdenku na autobus, bude trvat. Skrz Green Park jsem zpět skoro běžela...jak kvůli času, tak kvůli tomu, že jsem děsnej strašpytel. Jednou mě (v Brně) v noci v parku přepadli a od té doby jsem dost posera:-) 

Ale zvládla jsem to ve zdraví a uháněla dál neochvějně napříč Londýnem a dorazila na Baker Street ve 22:28 - s dvouminutovým předstihem. Like a boss, ha!!

Jak jste někteří četli na FB, mým plánem bylo spát na letišti. Těšila jsem se, jak se uvelebím na sedačkách u Gates a ono prd! Přes noc je otevřená pouze příletová/odletová hala, kde těch židliček moc není, a to málo co tam bylo, už bylo dávno zabrané. 

Většina cestujících, co měli podobné plány, se na to evidentně připravilo lépe než já. Spacáky, karimatky, ručníky, ale i ten blbej svetr nebo mikina v tu chvíli sloužili jako lehátka. 

Já měla v kabelce notebook, diář, čtečku a 2 knížky. Na nic z toho se lehat nedá:D

I tak jsem se na špinavé zemi s kabelkou pod hlavou vyspala do růžova a před sedmou ráno odletěla směr Eindhoven!



Konec dobrý, všechno dobré!!:-)


Co vy a Londýn? Už jste byli? Nebo Vás také neláká?


Mějte se krásně,
K.