Sunday, June 28, 2015

Paříž za jeden den - jak si osedět zadek, prošmajdat boty a předstírat volání policie!

Ahoj všem!

o strastech a slastech mé cesty do Paříže, včetně ubytování a toho, kde mi chutnalo, si můžete přečíst v tomto článku. Dneska bych Vám ráda ukázala, co se dá za ten jeden den vidět. Není to všechno, ale je toho dost.


Jak se pohybovat? Já jsem v rámci jednoho dne využila metro a kolo.

1. Metro


Paříž má krásně přehledné a hlavně levné (v porovnání s ostatními metropolemi) metro. Nebojte se ho využít, protože Vám ušetří mraky času. Lístek na jednu jízdu Vás vyjde na 1,80 EUR a zakoupíte jej přímo ve stanici jak v hotovosti tak kreditkou.  Pokud víte, že se zdržíte déle nebo Vás jede víc, omrkněte také možnost zakoupení 10 lístků najednou za 14 EUR. 

2. Kolo

Městská kola jsou poslední dobou celkem hit a já je využívám kde jen to jde. Paříž nebyla výjimkou.
Po městě jsou rozesety stojánky s koly. U (téměř) každého z nich si můžete koupit kartičku, která Vás pak opravňuje k tomu, si kolo u ostatních stojánků půjčit. Kartička na 1 den vyjde na 1,70 EUR.  Na kartičku si pak půjčíte kolo u jakéhokoli stojánku s tím, že:

prvních 30 minut jedete zdarma 
dalších třicet minut za 1 euro
dalších třicet minut za 2 eura
dalších třicet minut za 4 eura a odtud další každá půlhodina 4 eura

Já a moje kára:-)

Čím déle jedete "na jeden zátah", tím víc také platíte. Pokud máte čas si to vše v klidu rozplánovat, tak se vyplatí se potloukat v nějaké části, pak nasednout na kolo a jet do dalšího místa vašeho zájmu, které není dál jak půl hoďky. Tam kolo vrátíte  a můžete se kochat. Až budete připraveni, můžete zas vyrazit do jiné destinace s dalším půjčeným kolem ve vzdálenosti půl hodinky zadarmo. Stojánky jsou fakt na každém rohu, obzvlášť v centru a obecně u míst, která jsou turisticky oblíbená, takže se nemusíte bát, že byste neměli kolo kam vrátit. Pokud Vás tlačí čas, je tohle parádní prostředek jak na něm ušetřit.

Jediné mínus je, že Velib Vám na kartě blokne cca 150 Eur jako depozit a uvolní je až cca za týden po vrácení kola, takže své finance případně dobře rozplánujte. 

Od hotelu jsem dojela na kole k Louvru. Už jsem vevnitř byla před lety a upřímně tam znovu nemusím. Pokud Vás umění dostává do kolen, tak je to samozřejmě povinná návštěva, nicméně pro nás, umělecké barbary, je to ztráta času. Mona Lisa je malá a ošklivá. Víc vědět nepotřebujete:D

Chtěla jsem projet přes Jardin des Tuileries, ale tam se na kole jezdit nesmí. Ochranka mě na to upozornila až skoro v půlce, tak nebylo kolo kam vrátit a já ho musela vést vedle sebe. Aspoň jsem se mohla kochat fešnými Francouzi při raním běhu. Pšt:-)

Prošla jsem zahrady po celé jejich délce, od Arc de Triomphe du Caroussel až k Welcoming hands, což jsou zvláštní sochy rukou, které mají vítat návštěvníky, ale jak jsou useknuté, tak na mě působí dost morbidně. Zas to umění, no :D




Všude hodně psů, což mě celkem překvapilo, vzhledem k tomu, že jsem nenašla jedinej bobek:-)



Vzbuzuje to ve vás uvítací pocity?:D



U Obelisku na Place de la Concorde jsem opět nasedla na svou káru a vydala se k Eifellovce, která už vykukovala zpovzdálí. Pokaždé mě překvapí, jak je veliká!

Projížďka kolem Seiny stojí za to. Navíc po většinu cesty je tam stezka vyhrazená pro kola, takže nemusíte co pět metrů sesedat kvůli hordám turistů, jako v jiných částech města.

Od Eiffelovky jsem se vydala směrem k Soše Svobody. Ano, slyšíte správně. Po Paříži je jich prý víc, tak mějte oči otevřené. Tato fešanda, má "jen" 11,5 metru, ale i tak stojí za vidění. 













Dalším bodem zájmu bylo místo, kde dříve stál Velodrome d'Hivre. Ved d'Hivre byl velodrom kousek od centra Paříže, kde skončili tisíce Židů během nechvalně známé La Rafle. O to víc mě zklamalo, že jsem na místě nenašla vůbec nic. Jedinou sošku, památník, ani ň. Oběti by si dle mého názoru něco zasloužily. 

Rozjela jsem se tedy zpět směrem k centru a Notre Dame. Po cestě jsem to vzala kolem známého Ponte Neuf, což je údajně nejstarší stojící most přes řeku Seinu. Je také na začátku Ile de la Cite - ostrůvku, který byl centrem středověké Paříže. 

Na Ile de la Cite, kousíček od Notre Dame, se nachází známé knihkupectví Shakespeare and Company - bohužel se zde stály fronty na vstup dovnitř a já přeci jen neměla moc času na zbytečné vystávání ve frontách, snad příště.


Notre Dame je kráska, co si budem povídat:-) Je v ní také uložena trnová koruna. TA koruna, kterou měl údajně na hlavě Ježíš Kristus. Jsem nevěděla, tak to zde dávám k dobru!!:-)

Za Notre Dame se nachází památník obětem deportace.  Z Vichystické Francie bylo do koncentračních táborů deportováno přes 200 000 lidí.

Ponte Neuf




Památník obětem deportace

Prošla jsem se i přes židovskou čtvrť Pletzl, kde se nachází muzeum Shoah. Slyšela jsem na tento memoriál samou chválu, tak se tam možná v létě podívám. Letos mám už za sebou židovské muzeum v New Yorku a hlavně Izrael, a čeho je moc, toho je příliš.

Celkově se mi ale ve čtvrti Marais moc líbilo a bylo mi líto, že se nemůžu zdržet déle, třeba na falafel:-) 
Památník Shoah

Moleskine obchod v Marais




Další na řadě, teď už pěšo bylo centre Pompidou. Dovnitř jsem opět nešla, stačilo mi se pokochat zvenčí.

Poté jsem usoudila, že je na čase vyvážit tu kulturu troškou konzumu a utíkala jsem do známého obchodu Collette. A jen co jsem tam doběhla, s jazykem na vestě, spatřila jsem ceduli s nápisem  - dnes zavřeno. Když se daří, tak se daří :D Co je Collette za obchod se těžko popisuje. Najdete tam vše od oblečení, přes bytové doplňky, kosmetiku, parfémy, knížky, prostě všechno. Tak snad se zadaří příště:-)

Chuť jsem si spravila v obchodě W.H. Smith, což je anglické knihkupectví. Ceny byly tradičně dost natažené, ale "window shopping" ukojilo mé chutě:-)

Prošla jsem se i kolem Printemps a Gallerie Laffayette. Radši jsem ani nešla dovnitř, protože mi bylo jasný, že jak tam vlezu, něco si koupím a budu po zbytek týdne o chlebu a vodě:D



Collette obchod


Můj výběr v W.H. Smith

U Galerie Laffayette jsem přemýšlela, jestli se vydat k Sacre Coeur pěšky nebo MHD, ale kousla jsem se a šla po svých. Času bylo ještě celkem dost, tak proč ne. Paříž je fajn v tom, že kolikrát člověk prochází obyčejnou ulicí, ale i tak má pocit, že chodí po památkách, jak je to všechno na pohled krásný:-) Moje boty se mi za toto odměnily dírou v podšívce. Díky pěkně!

Procházka to nakonec byla supr a vůbec jsem nelitovala. Ke katedrále jsem naschvál nešla "hlavními" schody a obešla to zadem, abych se vyhla nepříjemným skupinkám prodejců všeho možného. Jak jsem to vyšlápla nahoru, vrazil do mě utíkající pán s pytlem přes rameno a za ním asi 3 policajti. Výborný, došla jsem na Sacre Coeur uprostřed zátahu na zdejší ilegální prodejce.

Po celodenním chození výšlap, pfff!!
Sacre Coeur zezadu!
Výhled na Paříž

Zatýkání v přímém přenosu




Sedla jsem si na schody, pojídám si makronky, koukám na to divadlo a říkám si sama pro sebe, jak směšný to celý je. Ti prodejci sice nejspíš bez povolení prodávají eifellovky a pivo, ale ve finále nikoho neobtěžují. Pravděpodobně se snaží získat nějaký příjem pro nakrmení svých rodin. Ano, jsem sluníčkářka. Nicméně o mé sluníčkářství mě o pár minut níže připravila jiná skupinka.

Bylo po zátahu, tak si říkám, že ty "gangy" dole pod schody přece nebudou. Hahaaaa. Jen co sejdu dolů, tak vidím, že na každé straně je skupinka tak 6-8 dvoumetrových kluků, s provázky na rukou, snažící se je vnutit kolemjdoucím turistům. Tak nasadím sluchátka do uší, dám ruce do kapes a jdu...

Ignorovací strategie nevyšla a jeden z těch pobudů mě chytí kolem ramen a druhý mi tahá ruku z kapsy a navléká na mě ty svý bavlnky.

Tak se po nich oženu s "DONT TOUCH ME!!!" 
Načež se mi dostane spršky nadávek, a já, aniž bych věděla, kde se to ve mě bere, se s nima vesele hádám:D

"You want me to call the police? They were here 5 mins ago, I am sure they will be happy to come back here."
"Fuck you lady....I want to fuck you! In the Pu**y..."
"I am sure your parents are very proud of you! They came to France for you to end up robbing people. Very nice..."   
(tohle bylo trošku lowblow, ale byla jsem fakt vytočená:D)
" I want to fuck you and your mother and also your grandmother!!" 

Vytahuju telefon a předstírám, že volám francouzskou policii, to už se kluci trošku lekli a začínají se omlouvat.  Po pár minutách hádání odcházím, s bobkama v kalhotách, že mě nějakej z nich bude sledovat. Oni teda taky vypadají dost ustrašeně, protože já pořád předstírám, že volám na policii:D


Odcházím a co 100 metrů kontroluju, že za mnou nikdo nejde. A přemýšlím nad tím, proč tam policie nechá tyhle blbce, který obtěžujou každýho, kdo jde kolem nich, ale seberou nějakýho chudáka, co sedí na obrubníku s eifelovečkama. Já samozřejmě vím proč, ale rozumíme si doufám, co tím chci říct:-)

Sestupuju po Montmartru k  Moulin Rouge a co 100 metrů se přesvědčuji, že za mnou nikdo nejde....paranoia level milion. 



Už neměli otevřeno, to mě sakra mrzelo!!
Přesně tak, na co se otravovat s hlavním jídlem, když se dá jít rovnou na dezert!!

Pak mě čeká dlouhá procházka na Champs Elysees, kde zabíjím posledních dvacet minut do odjezdu autobusu. Jak se říká:


Au soleil, sous la pluie

À midi ou à minuit
Il y a tout ce que vous voulez
Aux Champs-Élysées


I před půlnocí bylo pár otevřených obchodů, ale já odolala a nic nekoupila. Heuréka! Mých 24 hodin ve Francii končí a já se vydávám zpět domů!


Abych řekla pravdu, já Paříž moc nemusím. Je to samozřejmě krásné město, je tam spousta památek k vidění, o výborné jídlo není nouze, ale když bych si měla vybrat, kam v Evropě pojedu na městskou dovolenou, Paříž by na prvním místě rozhodně nebyla. Ani v prvních třech a kdo ví, jestli v prvních pěti. Prostě mi to město něčím vadí, aniž bych uměla přesně pojmenovat čím....a proto tam jedu v červenci znova:D

Mějte se krásně!
K.