Sunday, September 27, 2015

D Day beaches na vlastní pěst - bílý písek, tyrkysové moře a černá historie

Ahoj všem!

v srpnu jsem se vydala na zaslouženou dovolenou a strávila tak týden zejména v Normandii. Je to místo, kam jsem se chtěla podívat už dlouho a slyšela jsem na něj samou chválu. Na dovču se většinou vydávám někam dál, ale protože jsem letos měla nižší rozpočet než obvykle, volba padla na nedalekou Francii.


Začínali jsme v Paříži a pak jsme se přes blablacar posouvali každý den na jiné místo, o čemž si povíme někdy jindy. Dnes bych Vám ráda ukázala nádheru D-Day pláží, které mne naprosto dostaly a doufám, že Vás tak následující řádky a fotky inspirují k výletu.


D-Day pláže, jak nejspíš všichni víte, jsou na severním pobřeží Francie, kde se 6. června 1944 vylodili spojenci a začali tak razit vítěznou cestu Evropou.

Pobřeží bylo v rámci operace Overloard rozděleno na 5 sekcí, přičemž na každé se vyloďovaly jiné jednotky.

Sword Beach - Britové
Juno beach - Kanaďané
Gold Beach - Britové
Omaha Beach - Američané
Utah Beach - Američané 


Pláže se táhnou desítky kilometrů. Skoro na každé je nějaké muzeum, nehledě na memoriály, muzea a pomníky po cestě, proto stihnout vše za jeden den je téměř nemožné. Vzali jsme to tedy volně, vyrazili brzy ráno a šli jsme do toho s tím, že co stihnem, to stihnem a co nestihnem, na to máme zbytek života:-) 

Já jsem lobovala za zakoupení některé z "tours", nakonec jsme se však dohodli na půjčení auta s tím, že si to objedem sami. Večer předem jsme se koukli na pár dokumentů, do čtečky jsem nahrála průvodce plážemi a nakonec jsme to zvládli na vlastní pěst, takže pokud se chystáte na něco podobného, níže je náš interiář.

Historku jak probíhá reálně předávka auta ve Francii si nechám na samostatný článek, protože to byste si na čtení museli vyhradit víc než jedno kafíčko:-) 

Místo v 8 se o hodinu později konečně vydáváme na cestu a kupujeme snídani, abychom zapomněli na neschopnost francouzských zaměstanců Enterprise půjčovny. 

První zastávka je v Sainte-Mere Eglise, vesnici, kam v noci z 5. na 6. června přistálo několik spojeneckých parašutistů. Bohužel spousta z nich skončila v plamenech hořících budov nebo se zamotali do stromů a byli zastřeleni Němci ještě než se stačili odříznout. Jedním se šťastlivců byl parašutista John Steele, jehož padák se při seskoku zachytil o věž kostela a on tam tak zůstal viset několik hodin a jen bezmocně sledoval boje pod ním. Přežil - život mu zachránilo předstírání smrti a na jeho počest je na kostele dodnes bílý padák s figurínou.

Od Saint-Mere Eglise jsme se vydali na nedalekou Utah Beach, přičemž navigace nás vedla velmi zajímavě a jen jsme čekali, kdy vjedem někomu na dvorek nebo se na nás vrhne stádo krav:-) 

Snídaně je důležitá!


Parachute Dummy na památku Steela


Naše cesta aneb neustálé váhání, jestli jedem regulérní cestou nebo jen někomu po zahradě

Utah beach je schovaná za travnatým valem a abych řekla pravdu, tak v momentě, kdy jsme jej přelezli, tak jsem jen zírala stát s otevřenou pusou. Nevěděla jsem, jak pláže vypadají a ani jsem si je vlastně nijak nepředstavovala. Ale bílý písek a nekonečné odstíny tyrkysové působily neskutečně uklidňujícím dojmem, což bylo přímo v rozporu s tím, co se na tomto místě před desítkami let odehrálo. Utah Beach nebyla z těch nejkrvavějších. Naopak, z 23 000 můžů jich během vylodění zemřelo "jen" kolem 200. I tak je velmi těžké představit si, že na takovém místě, které dnes vyloženě hladí svou atomsférou po duši, byly vedeny boje o svobodnou Evropu. 

Na pláži najdete zbytky opevnění a v moři pak pozůstatky ramp, po kterých vyjížděla technika. Na své si tak přijdou milovníci přírody i historie a pro pár žena-muž je toto parádní destinace:-)



Výhled z bunkru




Omaha Beach byla druhá pláž v pořadí. Spolu s Utah Beach byla při vylodění pod palcem Američanů, ale zde byla situace mnohem tragičtější. V první vlně se na Omaha Beach vylodilo 1460 vojáků a je odhadováno, že třetina z nich zemřela během první hodiny. Průměrný věk? 22 let!! Spoustě z nich nebylo ani těch 20. Někteří neuměli plavat, jiní za sebou měli minimální trénink. A teď čelí Němcům, kteří je už na pobřeží mají na mušce. Po 12 hodinové bitvě o Omaha Beach zůstalo téměř 2,500 mrtvých. Jak  říkají pamětníci, pláž se zbarvila do ruda.

Spousta z těch kluků vlastně ani neumřela v boji. Zemřeli ještě než se dostali nohou na pevninu - utopili se pod váhou výstroje, zesláblí mořskou nemocí.

Další místo návštěvy byl  Point du Hoc, útes, který bylo ukázán v několika filmech. Přes útesy kolem Point du Hoc se vyloďovali American Rangers. Když ty útesy člověk vidí, vůbec nechápe, jak někoho mohlo napadnout jít na pevninu tudy. Vylezete z vody a před vámi je desítky metrů vysoký útes! Nicméně vyplatilo se a v poledne byl Point du Hoc v Amerických rukách. 






Point du Hoc








U Omaha Beach je také tzv. Maisy Battery, což jsou německé bunkry, které byly znovu objeveny poměrně nedávno v roce 2006. Během vyloďování se spojenci soustředili na vyprázdněný Point Du Hoc a na Maisy se dostalo až o několik dní později. Systém bunkrů byl nedávno zpřístupněn a můžete se tak podívat na velení, nemocnice, skladiště munice a další běžné součásti v zákopech. Maisy Battery se postupně odkrývá a velká část je stále pod zemí. Abych řekla pravdu, tak znovu bych tam asi nemusela. Strávili jsme tam dost času, než jsme komplex prošli a pak jsme nestihli třeba snad nejznámější americký hřbitov nad Omaha Beach, což mě do dneška mrzí. Tak to zvažte, jestli jste military nadšenec, tak to asi stojí za to, pro běžného turistu to must-see není.

Zastavili jsme se i v Arromanches, které spadalo pod britskou Gold Beach. V Arromanches spojenci postavili umělý přístav, skrz který se pak v následujících třech měsících dostalo na pevninu 220 000 vojáků, 530 tun materiálu a 39 tisíc vozů. Ohledně toho, jak se staví takový umělý přístav Vám bohužel víc popsat nemůžu protože tomu vůbec nerozumím:-) Ale kdo by se chtěli dočíst víc, můžou pod hesly Port Winston či D-Day Mullberries.
Maisy Battery
Maisy Battery
Na vrchu Arromanches

Arromanches
Collevile-sur-Mer je městečko, u kterého se nachází výše zmiňovaný hřbitov. Stovky bílých křížů shlíží na pláž, kde zemřelo tisíce mladých kluků, daleko od domova, za svobodu světadílu, který vlastně nebyl ani jejich domov. Bohužel, zavírají v 18:00 a my jsme to prostě nestihli:-( Snažili jsme se pak všemožne obejít okolí, jestli se třeba nedostanem k "plotu" nebo někam, odkud by byly kříže vidět i z venku, ale bez šance. Podobný hřbitov je k vidění i v Lucemburku, psala jsem o něm zde.

Po cestě zpět jsme náhodou narazili aspoň na hřbitov britský v městečku Bazenville, který byl přístupný volně bez otevíracích hodin a byl to také velký zážitek. 


Výhled od zavřeného amerického hřbitova



Když budete projíždět mezi plážemi vlastním autem, ostatně i autobusem, uvidíte, že na každých pár metrech je památník někomu. Spojencům obecně, jednotlivcům i samostatným jednotkám, které se zasloužili o svobodnou Evropu. Až jsme si museli s manželem dělat srandu, jestli jim někdo řekl, že osvobození je už desítek let za námi:-) Na každém druhém domě je americká, britská nebo kanadská vlajka a ač je tato oblast částečně živa z turismu, který jim D-Day odkaz přináší, i tak je pěkné vidět, že na události roku 1944 se nezapomíná a místní si neustále D-Day připomínají.

Za sebe musím říct, že D-Day pláže řadím na jedno z nejkrásnějších míst v Evropě, samozřejmě s veškerým respektem k tomu, co se zde událo a pokud budete mít šanci, rozhodně stojí za návštěvu. 

Mějte se krásně!
K. 

________________________________________________________________________________

Prakticky v bodech:

Jako startovací bod je ideální Caen nebo Baeyux. My jsme začínali v Caen, v hotelu Crocus (LINK) za 44 EUR na noc, po návratu z výletu jsme spali v hotelu La Fontaine ve městě (LINK) za 36 EUR na noc. Původně jsme měli spát v autě, jakože dobrodrůžo, ale já jsem pak vyměkla:D 

Auto nás stálo 40 EUR na 24 hodin po strašně dlouhém hledání. Většinou to stálo na jeden den kolem 80-90 EUR. Nakonec jsme půjčovali na letišti v Caen přes stránky ALAMO.

Vstupy do muzeí jsou celkem drahé a že je tam nějaké opravdu na každém rohu. Nejlepší je asi nechat si jeden den nebo minimálně půl den na muzeum přímo v CAEN, kde je k II. světové a D DAY opradu všechno a pak další den se vydat na pláže s nabytými poznatky. Vstup 20 EUR, au!

Kdybych si měla vybrat jen jednu jedinou pláž, byla by to asi Utah Beach.

Chcete-li stihnout vše, ideální jsou asi 2-3 dny.