Wednesday, September 30, 2015

Půjčování auta ve Francii: zkouška trpělivosti

Ahoj všem!

jak jsem naznačovala v minulém článku, půjčování auta ve Francii mě málem stálo nervy. A ač to není žádná peckovní historka i tak se s Vámi podělím o to, jak jsem přišla o hodinu života, pocuchala si nervy a udělala radost mobilním operátorům!

D-Day pláže, které byly cílem našeho výletu, jsou roztahané desítky kilometrů, tudíž máte většinou na výběr zakoupit si nějaký poznávací zájezd nebo si půjčit auto a vyrazit na vlastní pěst. Samozřejmě za předpokladu, že jste se nedopravili na sever Francie autem vlastním.


Prvním oříškem se ukázalo půjčit si auto za nějakou rozumnou cenu. Pokud chcete auto pouze na 24h, cena rapidně stoupá a i přes důkladné hledání se mi prostě zaboha nedařilo najít vůz na 24h pod 80-90 EUR, se vším všudy. Jenže já se nedám. Zkouším fígl se změnou IP adresy, který občas funguje i na letenky. Poté, co přehodím IP adresu na US (jednoduše řečeno pro danou stránku to vypadá, jakože hledám auto  z Ameriky, nikoli z Francie) a bum, hned se pohybuji kolem 50 EUR. Pak zkouším ještě místo centra města v Caen půjčení na mini letišti v Caen a bum, hned jsme na 39 EURech, včetně pojištění! Bingo, mám ohromnou radost!

Ještě si říkám, jak jsem to skvěle vymyslela, protože na letišti jsou přeci 24 hodin denně a půjde jim to tam pěkně od ruky. Hahaha.


Ráno nasedáme na autobus u hotelu a razíme směr letiště. Auto máme objednáno na osmou hodinu a tak v 7:55 stepujeme před přepážkou, kde zatím nikdo není. 

Trošku mě to zarazilo, ale vzhledem k tomu, že nejsem žádný skřivan, mám pochopení pro lidi, kteří se ráno trošku zpozdí. V 8:05 už kontroluji email, abych se ujistila, že jsme fakt na správném místě ve správný čas. Protože co si budem povídat, občas se stane, že se někde ukliknu:-)

V 8:10 už jsem nervózní hodně a jdu se zeptat na informace, jestli náhodou nemají kontakt na někoho z Enterprise. Paní zkouší volat na nějaká čísla, nikdo to nebere. Výborný. Po té, co to zkusí třikrát bez úspěchu, tak mi jen smutně předává telefonní číslo, ať to zkouším dál ze svého telefonu.

Tak to zkouším tak nějak průběžně od těch 8:20 do 8:40 a stále bez úspěchu. Začínám být fakt vytočená. 

A tak v emailu vyhrabu telefonní číslo na centrálu společnosti, která je v USA a volám...z Francie....mobilní operátor mě bude milovat:-)

Každý, kdo kdy volal na zákaznický servis se asi umí vcítit do mé kůže. Milion tlačítek a přepojení, než se vůbec dostanete k živému člověku, který mě pak přepojuje na někoho jiného a ten zas na někoho jiného, během čehož asi 6x vyslechnu "My life will go oooon and ooooon and oooon" od Celine Dion. Pravý ucho mám zpocený jak vrata od chlíva a z levýho ucha mi začíná stoupat pára. 

Po té, co někomu, kdo tvrdí, že mi je schopný pomoci, konečně vysvětlím, jak se věci mají, nakráčí si do haly s úsměvem na tváři a kafíčkem v ruce paní v barvách společnosti Enterprise.

V klídečku se usadí za pultíkem, před kterým stojím nasupená s barvou středně vyzrálého rajčete. 

"Ello! ow may I elp you, miss?"

Nasazuji svůj "jsem nespokojený, ale slušný zákazník tón" a snažím se jí vysvětlit, že jsme měli objednané auto na osmou hodinu, je skoro devět a marně jsme se snažili někoho hodinu nahánět. Bez úspěchu.

Aha, to mě mrzí, víte, jak jsou teď dovolené, tak my jsme s kolegou na dvě pobočky jen dva. 

Koukám na ní jak zjara, protože jestli jsou dva, tak jeden je na pobočce v centru, druhý na letišti. Co to má co společného s tím, že přišla o hodinu později?!

Vysvětluji slečně, že jsem během rezervace zadávala i telefon, že přeci stačilo zavolat, že se zpozdí nebo že došlo ke změně otevíracích hodin či cokoli, abychom tu teď zbytečně nestáli hodinu důlek a neprovolávali majlant ve snaze někoho od nich nahánět. 

Odpovědí je mi pološkleb/poloúsměv. Bohužel po pár minutách pochopím, že mi slečna polovinu nerozumí, takže mé asertivní obraty jsou mi stejně k ničemu:-) Nicméně jsme ve Francii, já si francouzsky stěžovat neumím a tak mi nezbyde nic jinýho, než se tvářit jak kakabus, což je srozumitelné ve všech jazycích.


Popojedem. Slečna vyplňuje papíry a žádá mě o kreditku. Vysvětluje mi, že musí zavolat kolegovi na centrálu, protože ona nemá terminál (na letišti, probůh!!). Oukej. Volá, diktuje detaily kreditky....telefon pokládá. 

Ptám se, jestli bych molha dostat fakturu. Nemohla, ta přijde až za pár dní emailem. Ok ptám se tedy, jestli by mi aspoň mohla říct, jaká částka za půjčení mi byla na tu kreditku naúčtována.

Odpověď: To já nevím, to dělá ten kolega, skrz rezervační systém...

Jestli jsem za těch pár minut trošku vychladla, teď cítím, jak se ve mě zase začíná všechno vařit. Výborně, dávám údaje kreditky někomu někde na telefonu a ani nevím, jakou částku tam ten dotyčný zadal. Na kreditku bez limitu. Paráda, to chceš:D 

Krátce po deváté tedy konečně dostáváme klíčky od auta a jdeme si vyzvednout naše prdítko. Pán chce po nás podepsat převzetí auta se stavem vozu. Přes boční dveře je poměrně velká rýha, která v dokumentaci není nikdy poznamenaná. Tak se ptáme, proč to tam jako není,

Odpověď pána z Enterprise: Víte, když je škrábanec pod 10 cm, tak my to neevidujeme, to se jako nepočítá. Mně i manželovi vystřelí obočí asi tak 5 cm vysoko! Co to je za nesmysl? Z okolí mám nemálo historek, kdy si minimální škrábaneček nechávají půjčovny královsky zaplatit. Nemáte-li pojištění, radši si shánějte kupce své ledviny, protože se nedoplatíte. 

Pán nechápe, co na tom nechápeme. 

"A když přijedeme a vy nám to do těch papírů napíšete, jakože jsme to udělali my, tak co s tím zmůžem? Těžko se odvoláme na to, že jste nám něco ústně řekl."

Pán je uražen. Prý zná ty auta jako vlastní boty a tak ví, co je na nich za škrábance. Evidentně vůbec nechápe, že ho nikdo neobviňuje z toho, že by o těch škrábancích nevěděl, ale že když jsou zaznamenané pouze v jeho hlavě, těžko se pak můžem bránit, co na autě bylo a nebylo.

Konverzace pokračuje stylem my o voze, pán o koze, přičemž oba pánové začínají rudnout a já začínám nervóznět, že nikam nepojedem.

Manžel to vzdává, mávne rukou, sedá si do auta a práskne technikovi dveřmi před obličejem s tím, že se s ním už nechce bavit. Čekám, že pán z Enterprisu ho z auta vytáhne, ale kupodivu se otáčí na podpatku a naštván a uražen odchází....my to chápem tak, že máme vypadnout i s autem a konečně se vydáváme na cestu. Spráskáme plato makrónek na uklidněnou a po pár kilometrech se naše vzteky rozšířené nosní dírky vrátí do normálu a užíváme si den na plážích D Day (článek zde).

Pokud si myslíte, že zde to končí, tak jste na omylu. 

Druhý den ráno auto vracíme. Oba jsme v křeči a čekáme, co se bude dít teď. Otevírací doba je uvedena od osmi. Přijíždíme v půl desáté a nikde nikdo. Samozřejmě.

U přepážky je schránka na vrácení klíču "out of hours" s obrovskou cedulí, která hlásá, že řidič je zodpovědný za vůz až do oficiálního prohlédnutí auta zaměstnancem Enterprise. Mimo otevírací hodiny to dává smysl, hodinu a půl po otevíračce už nikoli. 

Kdyby se někdo rozhodl to auto ukrást (jasně, pravděpodobnost téměř nulová) poté, co hodím klíče do schránky a zároveň předtím, než se někdo ze zaměstnanců uráčí přijít do práce, odmítám za to být zodpovědná.

Klíče házím do schránky a volám na kontaktní telefon, už jaksi rezignovaně, že se stejně nikomu nedovolám. K mému překvapení to zvedá vedoucí pobočky ve městě, který umí i perfektně anglicky a tak si mu konečně můžu vylít srdíčko s tím, že chci vrátit auto, ale nikdo tu není a já odmítám mít za auto stále odpovědnost, než se sem uráčí někdo přijít, hodinu a půl po začátku pracovní doby. A když už jsem v tom, vylíčím mu celou včerejší story. 

Pán se mi velmi omlouvá, potvrzuje, že si zapisuje mé jméno a SPZ vozu, kdyby se náhodou něco stalo a já jsem aspoň trošičku klidnější, že mám nějaký záznam v telefonu, že proběhla nějaká komunikace.

Odjíždíme autobusem za dalším dobrodružstvím, když mi docvakne, že jsme nedotankovali nádrž. Celou dobu nadávám, jak jsou v Enterprise neschopní a pak zapomenu udělat prakticky jednu jedinou věc, kterou bych měla při půjčování vozu udělat:D 

Rozhodnu se nekazit si zbytek dovolené s tím, že se na tu pálku, co si naúčtují za dotankování, podívám až po návratu. Za dva dny mi pípne email s omluvou, fakturou za půjčení a vzkazem, že za všechny ty peripetie s půjčováním a navrácením vozu nám nádrž dotankují zdarma.

Konec dobrý, všechno dobré? Nejspíš jo!:-) 

Budete-li si půjčovat auto v Caen, dejte si aspoň hodinku časové rezervy, protože ne vše musí klapnout tak, jak byste si představovali:-)

Mějte se krásně!
K.