Ahoj všem!
to by nebyl blog, aby na něm nebyl nějaký ten hejt, že jo! Následující slova berte samozřejmě s nadsázkou. Ono přeci jen není "štvát" jako štvát a i přes to, že mě následující body u okolních cestovatelů lehce iritují, tak ve finále mi to může být vlastně šumák. Ale celkem by mě zajímalo, v kolika bodech se shodneme. Někoho točí tleskání v letadle, ponožky v sandálích či řízky v batohu, mě zase štve toto...
1. Nerespektování zákazu focení
Bublala ve mně všechna krev, když v domě Anny Frankové, kde je na každých pár metrech cedule s přeškrnutým foťákem, někteří vesele cvakali fotky deníčku. Já se ptám ...PROČ? Přijde mi to šíleně neuctivé. Konkrétně v domě AF je to vztyčený prostředníček, tatínkovi Anny, který celou svou rodinu přežil. Vždyť to člověk vidí očima, to je přeci ten hlavní požitek a mít z něčeho fotku na památku, je jen příjemný bonus. Vzpomínka se dá zachytit i fotkou budovy z venku, na kterou když se člověk za pár let podívá, vzpomene si, jaké to bylo vevnitř! Stejně tak to často vidím v kostelech, kde je také žádáno o respektování míst určených těm, kteří tam nepřišli očumovat, ale pomodlit se....a ne. Ten splašenej turista s Nikonem na krku si to stejně vyfotí. Protože....prostě proto. Cos nevyfotil, tams asi nebyl, nebo nevím.
2. Zbytečné stání front
Tohleto mě ani ne tak štve, jako nad tím spíš kroutím udiveně hlavou. V letadle, nově i u Wizzair, má každý připsanou sedačku. To znamená, že se tam fakt vejdete (může se stát, že ne, ale na to vaše stání ve frontě stejně nemá vliv) a nikdo Vám to nejlepší sedadlo nevyfoukne. V momentě, kdy na tabuli u gate začne blikat "BOARDING", tak někteří skáčou ze sedačky a stojí třeba 15 minut ve frontě, než se vůbec začne něco dít. Pak nastupují rodiče s dětmi, pak priority passengers...a pak až ten, kdo touhle dobou stojí snad už 30 minut ve frontě. On někdo rád stojí? Ve frontě?:D Většinou se samozřejmě zrdžuji někde po blíž, ale většinou sedím, až se fronta zmenší na pár lidí a až pak teprve jdu do letadla...na co tam čekat zbytečně milion let? Ono to beze mě stejně neodletí!:-)
3. Hádání se o velikost zavazadla s tím, kdo za to může nejmíň
Vzhledem k tomu, že jsem posledních pár měsíců skoro každý víkend seděla na palubě Wizzairu nebo Ryanairu, tak jsem byla několikrát svědkem toho, kdy si nějaký nepozorný cestovatel nezkontroloval parametry příručních zavazadel a děsně se vztekal, protože mu daná společnost naúčtovala poplatek za nadrozměrné zavazadlo. Já nevím, když se člověk odbavuje online, tak to tam na něj minimálně 5x vyskočí, jestli si je jistej, že nechce větší zavazadlo, jestli si je jistej, že jeho zavazadlo splňuje rozměrové parametry...a někdo to prostě asi odkliká, aniž by se nad tím zamyslel. Pro to mám stále ještě pochopení, taky kde co přehlídnu. Ale nikdy bych si nedovolila řvát u přepážky na personál, za mou vlastní chybu. Pravidlem zákaznického servisu je, že ten, s kým mluvíte, je pravděpodobně ten poslední, který za vznikou situaci může. Ta mladá kočka za přepážkou je fakt ta poslední, která určovala rozměry příručáků na palubu a už vůbec nemůže za to, že daný cestovatel neumí číst. A ne, ty peníze jí fakt nejdou do kapsy. Za blbost se platí. Obzvlášť u nízkonákladovek:-)
A to je takhle při středě vše. Doufám, že Vás článek spíše rozesmál, než uvrhl do špatné nálady a budu ráda, když mi dáte vědět, co na cestích irituje Vás!
Mějte se krásně!
K.
