Sunday, August 2, 2015

Izrael: Jeruzalém - není vhodný oděv, jako vhodný oděv!

Ahoj všem!

jsem tu s dalším dílem mého jarního izraelského výletu, tentokrát z města Jeruzaléma. Přijely jsme ve středu večer do Tel Avivu a hned ve čtvrtek se vydaly do svatého města, které se umístilo v TOP 10 destinací na Blízkém Východě dle čtenářů webu TripAdvisor. Z Tel Avivu jsme se vydaly autobusem z Central Bus Station a zde si dovolím hned malou odbočující vsuvku:-) 


Tel Aviv Central Bus Station je totiž jeden z největších propadáků městských staveb. Jedná se sice o největší autobusové nádraží na světě, nicméně používáno zdaleka není tak, jak by mělo. Jde o změť betonových koridorů, ve kterých se jeden poměrně snadno ztratí a navíc je nádraží situováno v ne zrovna oblíbené Tel-Avivské čtvrti. (Detailnější článek například zde.) Sedm pater, ze kterých se nádraží skládá je z půlky opuštěno. Je tu pár podivných obchodů a dvě patra fungující pro odjezdy autobusů. Odjezdy do Jeruzaléma najdete v šestém patře. Lístek stojí tuším 30 ILS zpáteční, čili cca 200 CZK. Cesta trvá kolem hoďky a třičtvrtě jedním směrem.


Přestože jak Triposo, tak Wikipedie mluví o nebezpečnosti této čtvrti i samotného nádraží, tak jsme neměly nejmenší problém. Skrz nádraží chodili vojáci a i nám několikrát někdo z kolemjdoucích poradil, kam máme jít, takže pokud se tám nehodláte loudat kolem půlnoci, po jednom a v plavkách, tak bych to s klidem riskla:-)

V Jeruzalémě jsme vystoupily na hlavním nádraží a autobusem se svezly ke Starému městu. Zastávka se mi v mobilu ukazovala v Hebrejštině, takže jsem vtipně porovnávala znaky na obrazovce mobilu se znaky na obrazovce v buse...nebylo to jednoduchý:D Po vystoupení nastala prekérka, zda-li jít nejdřív dovnitř hradeb Starého města nebo se nejdřív projít na Olivovou horu a Staré město si prohlédnout z vrchu a z dálky. Rozhodly jsme se pro druhou variantu.

Cesta ze zastávky skrz Kidron Valley k Church of All Nations.


Výšlap na Olivovou horu jsme začaly u Church of All Nations, který je postaven na místě, kde se údajně Ježíš modlil v agónii noc před tím, než byl ukřižován. Jinak je ale kostel poměrně nový, postaven až v minulém století. Říká se mu Church of All Nations, protože se na jeho stavbě (finančně) podílelo několik národů, ale (atesitickou) Českou republiku jsem mezi vyjmenovanými zeměmi překvapivě nenašla:-)

Kousíček vedle je Hrobka Panny Marie. Křesťané dodnes úplně neví, jak to s ní bylo, protože některé křesťanské větvě tvrdí, že nejdřív umřela a pak byla vzata na nebesa, jiné zas kážou, že vůbec neumřela, ale byla vzata na nebesa rovnou či co, jiní tvrdí, že hrobku má až někde v Teheránu...a kdo se v tom má pak vyznat:-)

Při vstupu a výstupu se připravte na několik žebráků. Přiznám se, že ač jsem v tomhle měkejš (viz pár řádků dále), tak tohle mi bylo dost proti srsti. Hrajou tam lidem evidentně na city. Takže jasně, ruku natáhnu u Hrobky Panenky Marie, protože nejeden věřící bude v rozdávacím rozpoložení, pohlcen "svatou" atmosférou, nasype mi do kelímku pár šekelů a abych řekla pravdu, po pár minutách pozorování mi to přijde jako velmi výnosné "zaměstnání". Když jsem prošla kolem pána, který na mě třepal kelímkem, nevhodila jsem mu tam nic. On na mě pokřikoval, já ho ignorovala a na tomto svatém místě se mi za to od něj dostalo čeho? "Fuck you!". Ano, slyšíte správně. Ale ona to ta Marie určitě viděla a potrestá ho:D
Church of All Nations

Hrobka Panenky Marie
Hurá na Olivovou horu. Je to po schodech, je to do kopce, ale nic náročného. Odměnou Vám bude nádherný výhled na Staré město, kterému vévodí Chrámová hora se známou zlatou kopulí Skalního dómu. Na ten budete koukat přes židovský hřbitov. který se zde rozrůstá už přes 3000 let. Na tomto místě má totiž dojít k sestoupení Mesiáše, který vzkřísí všechny mrtvé po cestě do Jeruzaléma.... to bude pochod, panečku...Walking Dead 2.0 :-)

Cestou dolů jsme potkaly pána, který nás také prosil o peníze. Ukazoval mi jizvu přes celé břicho a tvrdil, že to chce na jízdenku do nemocnice, kam jede na kontrolu. Jizva vypadala asi tak 20 let stará, ale co už, vysypala jsem drobné, které mu snad pomůžou, ať už je to na cokoli a vydaly jsme se zpět dolů, směrem na druhý "kopec", kde sídlí Staré město.




Uprostřed silnice velbloud. Normálka.
Židovský hřbitov na Olivové hoře

Židé nedávají na hroby květiny, ale kameny.
Staré město je rozdělěno do několika čtvrtí - Židovská, Muslimská, Křesťanská a Arménská. A zde nastává troška zmatku, protože během naší návštěvy byly u jednotlivých čtvrtí jakési checkpoints a některými z nich nás nechtěli pustit. Takže se případně připravte na to, že budete muset obcházet několik bloků, abyste se dostali tam, kam potřebujete. 

uličky Starého města
Nejprve jsem vyrazily ke Zdi nářků (Západní zeď), která pro mě byla velkým zklamáním. Představovala jsem si to za prvé mnohem větší a za druhé tam vlastně skoro nikdo nebyl. Myslím tím z těch "naříkajících". Naopak tam bylo mraky a mraky turistů, kteří kolikrát -dle mého názoru- velmi netaktně fotili těch pár modlících se Židů. Upřímně se vůbec nedívím, že tam skoro nikdo nebyl, protože představa, že jsem během natolik intimní záležitosti, jako je modlitba, focena ze všech úhlů, jak zvířátko v Zoo...taky si radši počkám, až turisti odejdou. 

Chtělo by se Vám zde modlit?

Vyrazily jsme tedy směrem ke Skalnímu dómu se světoznámou zlatou kopulí. Pro vstup musíte projít kontrolou přísných Muslimů, kteří okem hodnotí, zda-li jste či nejste vhodně oblečeni. Měla jsem na sobě dlouhé kalhoty, tričko a přes něj omotanou šálu zakrývající ruce až k zápěstí, ale přesto mi nebylo dovoleno jít dál.

Klepu si na čelo, co to má jako znamenat, vždyť mi není vůbec nic vidět. Rukama nohama mi pan kontrolor vysvětluje, že tohle je "houly plejs, madam" a že takhle tam teda nemůžu a ukazuje mi na hrudník. Stále nechápu o co jde, mám volné černé tričko, nic obepínavého....ale! Když stojím na přímém sluníčku, tričko, které je z nějaké směsi bavlny malilililinko prosvítá. A přes to vlak nejede. Vůbec bych si toho sama nevšimla, ale jsem ráda, že se to vysvětlilo. Takže na sebe natáhnu šálu tak, abych ji neměla jen přes ramena a dekolt, ale až k pasu a hurá ke svatyni. 

Měly jsme na to asi tak 10 minut, protože okolí Skalního dómu, respektive celá Chrámová hora má přísné otevírací hodiny pro turisty - od pondělí do čvtrtka - 8:30-11:30 a pak 1:30-2:30. Chrámová hora je místo posvátné pro všechny tři náboženství - Islám, Judaismus i Křesťanství. A jak už to v těchto končinách bývá, neustále se o toto posvátné místo handrkují a ne zrovna hezky, nicméně to do tohoto článku nepatří. 

Kromě Sklaního dómu zde najdete i mešitu Al Aksá, která má pro změnu stříbrnou kopuli, ale mnohem menší. Ani do dómu ani do mešity však jako nemuslim člověk nesmí, což mi přijde ohromná škoda. Na jednu stranu chápu, že je to místo posvátné a věřící si jej chtějí uchovat pro sebe a mít uvnitř klid. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak křesťanské a židovské památky jsou otevřené všem a muslimské nikoli...

Al Aqsa mešita





Poté, co nás místní hlídači vyhnali kvůli zavíračce, hned za branami jsme si dali kafe v jedné z mnoha kaváren. Zaujala mě jednoduše tím, že měla uvnitř nápis ve slovenštině: Nejlepší káva v Jeruzalémě:-) Jestli byla nejlepší, to neposoudím, ale rozhodně přišla vhod!


Další na řade byl Church of Holy Sepulchure neboli Chrám Božího hrobu, který je postaven na místě, kde byl Ježíš ukřižován. Ke kostelu můžete projít přesně uličkami, kterými Ježíš nesl na zádech svůj kříž. To byl i náš původní plán nicméně po různých uzavírkách, které zmiňuji výše, se náš plán trošku zkomplikoval a byly jsme rády, že jsem k tomu vůbec došli. Ježíš neježíš.

Vevnitř to moc hezky nevypadá, je to přeplácané a hodně nevkusné, nicméně naprosto chápu, že lidé tam cestují kvůli něčemu jinému, než je výzdoba:-) Opět mě však fascinoval (stejně jako v Betlémě) ten neuvěřitelný turistický cirkus, který tam panuje .... V souvislosti s Jeruzalémem se hovoří o takzvaném Jeruzalémském syndromu, kdy věřící - převážně křesťané - popisují intenzivní duchovní prožitek, doporvázený i halucinacemi, touze po očištění a podobně, ale upřímně si to vůbec neumím představit, protože ta atmosféra tam je asi tak spirituální, jako fronta na lístky superchtěného fotbalového zápasu.



Kámen z růžového mramoru je místo, kde bylo položeno Ježíšovo tělo po ukřižování a pomazáno dle tehdejších tradic.


Poslední plánovanou zastávkou byl tzv. Chamber of Holocoust - hned za zdmi Starého města. Jedná se o menší muzeum holokaustu. Bohužel bylo zavřeno, což mě neskutečně mrzelo. Muzeum je otevřeno od pondělí do čtvrtka 8-17:00. My jsme přišly po čtvrté a všechno bylo pozavíráno a pozamykáno. Tak jen doufám, že na podzim to vyjde.





Místnost Poslední večeře




V tuto chvíli jsme usoudily, že kultury a duchovna bylo opět tak akorát a je na čase vyrazit na co? Na jídlo, to dá rozum! Trh v Jeruzalémě nabízel několik lákavých dobrot...které si ukážeme v příštím článku, protože Vás nechci ochudit o jediný obrázek, který jsem tam cvakla. Připravte si brindáky!!:-)



Při plánování výletu do Jeruzaléma se tam snažte dostat během týdne a co nejdříve to jde. Máte pak větší jistotu, že se aspoň trošku trefíte do otevíracích hodin jednotlivých bran/checkpointů a památek. Rozhodně bych si výlet neplánovala na hodiny přesně, protože se může stát, že vás vyženou dříve, bezdůvodně zavřou některý ze vstupů a podobně. Nespoléhejte na hodiny uvedené v průvodcích, protože všechno může být na místě jinak, v závisloti na bezpečnostní siuaci, náladě vojáků, stavu měsíce v úplňku...:-) Při snaze dostat se zejména ve Starém městě tam, kam jsme chtěly, jsem se nemohla ubránit pocitu jakési marnosti. Přišlo mi totiž, že většina zákazů a omezení vůbec neměla svou podstatu v nějakém náboženství či respektu k vlastní víře a rituálům, ale šlo čistě o politické a účelové zásahy, kdy daná skupina ukazovala jak to těm ostatním nandá. Perou se o celé město a to se dle mého názoru přenáší i na menší území, kdy jakmile jej mají pod palcem, mají potřebu ukázat všem, že tady jsme pány my a my budem určovat pravidla, i když jsou občas úplně nesmyslná.

Je to škoda, protože to místo je jinak skutečně fascinující. 


Doufám, že Vás Izraelské články stále baví! Užívejte léta a ...

Mějte se krásně!
K.